V zemi nejšťastnějších lidí
Finsko
Katedrála v Helsinkách
Helsinky v noci
Pevnost Suomenlina
Veverka finská
Správa státních lesů v Rovaniemi sídlí v dřevostavbě
Exkurze ve státních lesích v Rovaniemi
Práce harvestorového uzlu
Vyvážení
Lesnické muzeum v Rovaniemi
Výstavní pavilon lesnického muzea v Rovaniemi
Expozice lesnického muzea v Rovaniemi
Historické nářadí
Historické dopravní prostředky
Podle Světové zprávy o štěstí publikované každoročně Organizací spojených národů se štěstí koncentruje na severu Evropy. Vůbec nejšťastnější lidé by pak, podle výsledků z loňského i letošního roku, měli obývat Finsko. Nevylučuji proto, že nasměrování exkurze Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů nebylo náhodné a kalkulovalo s tím, že pobyt v takovém radostném prostředí by mohl nyní členům prospět. Populační exploze podkorního hmyzu teď dává jak mnohým vlastníkům, tak i lesnickému personálu neskutečně zabrat a mnozí již jeví známky opotřebení z vleklého konfliktu se škůdcem.
630 000
Přibližně tolik Finů vlastní les. Soukromé lesy mají přibližně 60% podíl na celkových 20,3 milionech hektarů zalesněné plochy (…která je přibližně 7,6krát větší než zalesněná plocha v ČR). Průměrná velikost soukromého majetku se přitom pohybuje kolem 30 hektarů. Velkých soukromých majetků přes 1000 ha je však jen několik desítek.
Vzhledem k počtu vlastníků, kteří se pro účely hájení svých zájmů ještě spojili s farmáři do společné střešní organizace (MTK) zastupující cca 324 000 členů nepřekvapí, že vlastníci lesů mají ve Finsku značný vliv. Organizace založená již v roce 2017 přitom nemá individuální členy, ale sdružuje 62 regionálních asociací, které na centrální úroveň odvádějí část vybraných členských příspěvků. Ve švédsky mluvících oblastech Finska působí sesterská organizace SLC s cca 13 000 členy. Kromě desítek zaměstnanců v helsinské centrále má MTK 14 regionálních poboček, kancelář v Bruselu, vydává vlastní noviny Budoucnost venkova (druhé nejčtenější ve Finsku) a v neposlední řadě vlastní i značný majetek, díky kterému se prakticky ze tří čtvrtin samofinancuje. Členské příspěvky od regionů tvoří v podstatě jen doplňkový příjem. Na dotaz, jaký majetek tedy mají, odpověděl ředitel lesnické sekce MTK pan Hakkarainen, že „…například to obchodní centrum vedle“, pak také investují do průmyslu, vlastní vydavatelství a podobně.
Pro našince, z nichž někteří na domácí půdě ztratili mnoho energie v soubojích s orgány ochrany přírody, byl inspirativní výklad o programu Tetřev (METSO). Tento program na ochranu biodiverzity je dobrovolný a umožňuje nabídnout soukromé lesní pozemky do programu ochrany přírody a ekosystémových služeb. Stát pak buď pozemky vykoupí, nebo pod podmínkou splnění kritérií ochrany kompenzuje soukromým vlastníkům ztráty z výpadku lesní produkce. Do roku 2025 by takto mělo být od soukromníků pro ochranu biodiverzity získáno až 96 000 ha. V pohodě, bez konfliktů a tak, aby byli všichni spokojeni, zdůraznil náš hostitel.
Regionální lesnické asociace (anglicky prezentováno jako Forest Management Association) se především zájemcům z řad členů starají o jejich lesy. To ve Finsku obvykle znamená dvě až tři probírky a následně mýtní těžbu. Obnovní doba je podle oblasti obvykle 60 až 120 let. Přitom v zásadě platí, že čím dále na sever, tím stromy rostou pomaleji a obnovní doba se prodlužuje. Asociace také členům obstarávají prodej dříví, poskytují jim poradenské služby a zajišťují certifikaci (asi 90 % rodinných lesů má certifikaci PEFC). O tom, že se nejedná o zanedbatelný byznys, svědčí fakt, že celkový obrat regionálních asociací činí zhruba 250 milionů eur. Kromě lesnických prací asociace obhajují práva a zájmy vlastníků včetně řešení takových praktických věcí, jako jsou pravidla měření dříví.
Na práci jednoho z lesníků z regionální asociace kraje Uusimaa jsme se byli následně podívat přímo v terénu, kde dohlížel na práci smluvního partnera v probírkách. Kromě první prořezávky křovinořezem se všechny další zásahy realizují harvestorovým uzlem. Vše je nepochybně postaveno tak, aby to ekonomicky vycházelo. Nicméně ve vlastním lese by asi řada z nás váhala, zda ho natolik přizpůsobit potřebám mechanizace. Také počet stromů poraněných při výchovném zásahu harvestorem nebyl zanedbatelný. Celkem měl lesní inženýr Alho na starosti cca 450 vlastníků z cca 3 600 sdružených v asociaci, která celkem reprezentovala plochu přibližně 109 000 ha. V oblasti měli průměrný roční přírůst kolem 6 m3/ha. Jak nám bylo i při jiných příležitostech několikrát zdůrazněno, Finsko těží zhruba jen 2/3 přírůstu a systémově zvyšuje zásobu. Možná na dobu, kdy u nás bude kůrovec s prací hotov.
Lekce z efektivnosti
První překvapení, které nás čekalo při návštěvě ředitelství finských státních lesů, bylo jejich sídlo umístěné v běžném kancelářském komplexu. Organizačně spadají státní lesy pod víceúčelovou organizaci Metsähallitus řízenou společně finským MZE a MŽP. Ta zahrnuje ještě správu národních parků, pobřežních vod, administraci loveckých lístků a rybářských povolenek a developerskou společnost, která buduje na státní půdě rekreační zařízení, větrné farmy a další rozvojové projekty. Celkově spravuje Metsähallitus asi 12,5 milionu ha ve vlastnictví státu, přibližně třetinu finského území, tj. podstatně větší plochu, než je rozloha území ČR (cca 7,9 mil. ha). Přitom většina lesní půdy a národních parků se nachází na řídce osídleném severu a východě Finska. Základy tohoto státního podniku byly položeny už v roce 1859.
Další překvapení bylo, že se všemi výše uvedenými činnostmi si poradí celkem asi 1200 zaměstnanců, doplněných smluvními partnery. Metsähallitus Forestry Ltd., zhruba obdoba našich LČR, má pak asi 290 úředníků a 270 terénních pracovníků (forest workers). S těmito lidskými zdroji se pak stará o 5,1 milionu ha lesů, z čehož je cca 2,9 mil. ha hospodářských s těžbou kolem 6 milionů m3. Ve srovnání s LČR nám to dává hrubým odhadem šestinu zaměstnanců na zhruba čtyřnásobnou plochu. Celkový obrat skupiny Metsähallitus činil vloni 366 mil eur a zisk téměř 125 mil eur, z čehož zásadní část pocházela z prodeje dříví.
Jak vypadá efektivnost v praxi, jsme se přesvědčili o tři dny později na finském severu, obecně známém jako Laponsko, při terénní exkurzi vedené panem Miettinenem. Nedaleko Rovaniemi jsme sledovali práci harvestorového uzlu. Těch je pro území Laponska kontrahováno asi 40 na roční těžbu kolem 2 miliónů m3. Pracuje se obvykle 11 měsíců v roce, s výjimkou období bahna při jarním tání a období případných extrémních mrazů přes – 30 stupňů. Prakticky nové stroje (= při stáří do čtyř let získávají body navíc v rámci výběrového řízení) na základě podkladů, tj. plánů těžby a souřadnic zasílaných elektronicky, postupují ve vyčleněném prostoru po zakázkách na řádově tisíce kubíků těžby. Jediný papír v celém procesu je malá papírová cedulka na skládce s číslem a označením odběratele.
Okamžitě za harvestorem vyvážečka nakládá a vyváží k cestě. Často ještě tentýž den se pak dříví odváží ke zpracovateli. Takže žádné modrání nebo hniloby. Dobře udržovaná cestní síť budovaná od padesátých let umožňuje nakládat na soupravu kolem 40 kubíků. Ve vzdálených oblastech Laponska se nakládá až 100 m3 na jeden speciální kamion. Jinými prostředky, než jsou harvestory, se prakticky netěží. Motorové pily prý přijdou ke slovu jen tehdy, když padne strom na silnici. Po vytěžení, kdy se část borovic ponechává jako zdroj semen pro přirozenou obnovu, se dosazuje smrk. Jinak se o obnovu lesa stará příroda.
Je třeba držet Finům palce, aby kůrovec nedošel až k nim, protože rozptýlená těžba napadených stromů by provozovatele harvestorů s ostrými splátkovými kalendáři asi moc nebavila. Vzhledem k tomu, jaké vedro panovalo po celou dobu našeho cestování po Finsku, nejsou v tomto směru bohužel k přehnanému optimismu důvody. Zřejmě nikdo z účastníků nepředpokládal, že nejvhodnějším oblečením pro vycházku k polárnímu kruhu, kde v Santově vesnici na teploměr ukazoval neuvěřitelných 28 °C, mohou být krátké kalhoty.
Škola základ života
V plánu exkurze nebyly jen rozpravy s lesníky a pochody severským lesem, ale také návštěva dvou vysokých škol – Aaltovy univerzity v Helsinkách a Laponské univerzity v Rovaniemi.
Výzkumná laboratoř Chemarts, společné pracoviště Fakulty chemického inženýrství a Fakulty umění, designu a architektury v rámci převážně technicky zaměřené Aaltovy univerzity, se zabývá vývojem a zpracováním vláken a dalších materiálů na bázi celulózy. Ty v současné době mají tvořit asi 6 % celkové globální spotřeby. Je logické, že Finsko hledá další možnosti využití svých narůstajících zásob dřevní hmoty touto cestou. Zejména, když nemá, na rozdíl např. od Norska, významné vlastní zdroje ropy a pochopitelně také dováží veškerou bavlnu, resp. bavlněné výrobky. Do jaké míry jsou materiály, jejichž ukázky jsme viděli, připraveny k masovému využití v průmyslovém měřítku, bylo těžké posoudit. Nicméně technické schopnosti Finů v kombinaci s otevřeností jejich škol zahraničním kapacitám jsou příslibem i v této oblasti.
Na Laponské univerzitě v Rovaniemi nás seznámili s projektem arktického biohospodářství, založeného na udržitelném využívání lesa. Podstatný poznatek byl, že celý systém je v zásadě „smart“, tj. založen na aplikacích, elektronické evidenci, sdílení dat a obecně na spolupráci zainteresovaných organizací i soukromých vlastníků. Nebyla řeč o tom, že by si někdo jezdil na úřad přebírat osnovy proti podpisu a následně odevzdával do podatelny hlášení. Zaznamenali jsme také, že dobře znají brněnskou Lesnickou a dřevařskou fakultu a chystají se tam na oslavy letošního stoletého výročí.
Poučení z exkurze
Pro finský lesnický a dřevařský sektor je charakteristická vysoká produktivita. To je dáno jednak přírodními podmínkami a jednak dobrou organizací práce a technickou vyspělostí. A samozřejmě spoustou na první pohled méně podstatných detailů propojených ve funkční celek. Lze se důvodně obávat, že produkty klasického středoevropského lesnictví nebudou v delším horizontu vůči skandinávské produkci plně konkurenceschopné. Pokud zatím konkurují, dosahuje se konkurenceschopnosti nízkými cenami dříví a nízkými mzdami u většiny profesí přímo pracujících v lese. Často se tak konkurenceschopnost udržuje na úkor podstaty lesa a na úkor jeho vlastníků. Tak tomu zřejmě je i u nás. Nebo, jako např. v Rakousku a v Bavorsku, se lesnictví podporuje sofistikovaným dotačním systémem ze zdrojů mimo lesnictví a u soukromých lesů také například nasazením pracovní síly z řad rodinných příslušníků. U německého a rakouského dřevozpracujícího průmyslu se v současnosti bilance může úspěšně vylepšovat dovozem levné suroviny od sousedů.
M.H., Finsko, srpen 2019
