Hoří!

Požáry, které letos v bezprecedentním rozsahu devastovaly lesy ve Španělsku, Portugalsku, Francii, Itálii i Německu, došly k nám. Již nyní je zřejmé, že požár v Českém Švýcarsku, který doposud zasáhl asi 1000 ha lesa, bude nejrozsáhlejším lesním požárem v historii České republiky. Dosud největší požár z roku 2012 zničil nebo poškodil 165 hektarů lesa v oblasti tzv Moravské Sahary na Hodonínsku.

Lesnet asi těžko získá podklady k serióznímu rozboru příčin a následků tohoto obřího požáru. Může však zveřejnit východiska a opatření, která se snaží, mimo jiné i z důvodu protipožární ochrany, uplatňovat ve vlastních porostech:

1. Změny klimatu probíhají tak rychle a v takovém rozsahu, že udržení lesa a jeho produkčních a mimoprodukčních funkcí nelze nechat jen na „přírodě“ a to ani tam, kde dosud úspěšně probíhá např. přirozené zmlazování porostů. I v přirozeně zmlazených porostech zvětšujeme diverzitu dosadbami dalších druhů dřevin. Musíme akceptovat, že v budoucnosti bude k udržení lesa potřebné větší úsilí a více peněz, než bylo doposud běžné.
2. Přítomnost lidí lesu z mnoha důvodů neprospívá. Zákonem garantovanou přístupnost lesů usměrňujeme tak, aby pokud možno nevznikaly cesty vhodné pro zkracování průjezdu krajinou automobily, okruhy pro nelegální jízdy čtyřkolek, terénních motocyklů a kol a nevznikaly podmínky usnadňující pytláctví, krádeže dříví a vánočních stromků (tj. např. neuzamčené kazatelny nebo snadno přístupné oplocenky s jedlemi). Obdobně se snažíme eliminovat místa vhodná pro rozdělávání ohně, táboření a „piknikování“. Les hlídáme kvalifikovanými osobami, pomocí kamer a fotopastí. Současně udržujeme průchodnou síť cest a prostupnost lesa tak, aby umožnila případný zásah hasičů.
3. Prioritou je ochrana proti biotickým škůdcům a požárům, tj. ochrana lesa samotného. Ta má přednost před takovými opatřeními, jako je například vytváření krytu pro zvěř nebo ponechávání dřeva k zetlení. Pokud ponecháváme v lese mrtvé dřevo nebo klest, soustřeďujeme ho na vlhká místa, do terénních prohlubní tak, aby si udržovalo vlhkost zabraňující vznícení. To se týká i souší, které zpracováváme na palivo nebo je porážíme a ponecháváme k zetlení způsobem naznačeným výše. V rámci pěstební činnosti omezujeme rozsah ploch zarostlých travou, která v průběhu vegetační sezóny usychá a zvyšuje ještě i v jarních měsících následujícího roku riziko požárů. Necílovou vegetaci v oplocenkách využíváme pro zpomalení vysychání v období letních veder. Následně ji po celé ploše vysekáváme křovinořezem tak, aby přes zimu neležela výsadbě a na jaře byla již alespoň zčásti zetlelá.
4. Velkou hrozbou pro lesy je kombinace sucha a vlny veder. V lese zadržujeme vodu všude, kde je to možné. Historické odvodňovací příkopy neobnovujeme. V odůvodněných případech je zasypáváme a na vhodných místech vytváříme tůňky.